1. Jak jste se dostal k fotbalu, měl jste vzor v rodině nebo okolo sebe? 

Táta mě k tomu dostal. Hrával v nižších soutěžích fotbal, ale i hokej, a to na solidní úrovni, v hokeji chytal v Josefově (část Jaroměře), takže já jsem jako opravdu malý, v sedmi, osmi letech začal jezdit na stadion do Hradce na hokej. To bylo ale velmi složité, protože mě tam táta vozil z Černožic vždycky před vyučováním, protože pro malé žáčky bylo kluziště volné jen takto brzo ráno. To bylo časově velmi náročné. Takže jsme přeskočili na fotbal, to mě potom vozil asi třikrát týdně do Hradce odpoledne na tréninky, v pozdějším věku jsem jezdil vlakem. Potom jsem začal jezdit do Hradce na gymnázium, po škole už jsem na tréninky zůstával. 

2. Měl jste nějaký vysněný klub, ve kterém jste si chtěl zahrát? 

Vysněných klubů by bylo dost. Jako kluk jsem sledoval Mistrovství světa v Argentině v roce 1978, kdy vyhráli domácí. Koukali jsme na zápasy Argentiny, Holandska, rád jsem se díval na útočníka Argentiny Maria Kempese. Později jsem obdivoval hru Brazilců.  

3. Podle toho, co říkáte, byl fotbal láska už od brzkého věku.  

Jo to docela jo, já si dokonce vzpomínám, že jsem paní učitelce na základní škole řekl, že budu profesionální fotbalista, což v té době znělo šíleně. 

4. Kdy poprvé Vás napadlo, že byste se fotbalem mohl živit? 

Poprvé mě to napadlo až ve Spartě, přestoupil jsem do ní v osmnácti letech, ale i tam jsem šel s tím, že budu v Praze studovat ekonomku, že budu chodit trénovat a hrát za “B” Sparty a uvidí se, co bude. Poměrně brzy jsem ale začal hrát za áčko a v té době jsem odsunul studium na druhou kolej. Dnes musím říct bohužel, vydržel jsem pouze dva ročníky, to dnes považuji za chybu, mohl jsem se kousnout a dodělat to. 

5. Motivace pro dvacetiletého mladíka pro dokončení vysoké školy musí být velmi nízká, hlavně když vidí svou budoucnost ve fotbale? 

Máte pravdu, to je opravdu těžký a nemyslíte na to, co bude po tom. Je potřeba být obklopený lidmi, kteří vám to připomenou. 

6. Dneska vydělávají špičkoví fotbalisté pro obyčejného člověka nepředstavitelné peníze, pamatujete si Vy na svou první výplatu? 

Úplně přesně si nepamatuji, ale jestli se nepletu, ve Spartě to bylo asi 3500Kč, což bylo v té době docela dost, plus nějaké prémie.  

7. Vybavujete si váš první zápas za Spartu, nebo první sezónu? 

       První start si pamatuji. Nastoupil jsem v deváté minutě v Olomouci v lize, protože se zranil Pepík Jarolím, místo něho jsem naskočil. Pak se to pro mě vyvíjelo dobře. Totiž brzy na to jsme s Barcelonou hráli dvojzápas v Poháru mistrů evropských zemí, doma jsme prohráli 2:1, venku jsme sice vyhráli 1:0, to ale bohužel na postup nestačilo, ale pro osmnáctiletého kluka byl obrovský zážitek nastoupit do vůbec prvního zápasu od první minuty zrovna na Camp Nou v Barceloně. Nohy se mi sice při příchodu na hřiště trochu třásly, pak to ale ze mě spadlo. 

8. Je nějaký moment v kariéře, který vnímáte jako zlomový? 

       Mou kariéru jednoznačně ovlivnilo právě angažmá ve Spartě. Hrál jsem se skvělými hráči, byli to i dobří kamarádi, ukázali mi ve fotbale směr. Určitě velký moment je právě hrát evropské poháry, to přeji každému hráči, aby to zažil, teď po dlouhé době to zažíváme i na Spartě, takže to je velký krok dopředu. Když zůstanu na klubové úrovni, byl pro mě dál důležitý přestup do zahraničí. My jsme se sice v rámci soustředění i před revolucí dostali na západ, i s reprezentací, něco jiného je tam ale žít, je to úplně jiná zkušenost. Člověk se naučí řeč, otevřou se mu nové obzory, kontakty na celý život. 

9. Je něco ze života v zahraničí, co Vám tady chybí? 

       Toho by bylo hodně. Nejvíc mě chybí Francie, respektive jih, kde jsme byl. Tam ten život má jinou kvalitu, hodně se to tady po revoluci zlepšilo, ale styl života je tady pořád jiný, to mi chybí dodneška. Dneska má ale Francie velký problém s migrací, když jsem tam v roce 1992 odcházel já, tak to tak velký problém nebyl. To se hodně změnilo, přesto mám Francii rád a hlavně jih mě přirostl k srdci. 

10. Udělal byste dnes v kariéře něco jinak? 

       Toho by byla spousta, ale nejde to. Spousta věcí by se dala dělat líp, jinak se rozhodnout, ale nelituji toho, měl jsem dobrou kariéru. 

11. Spousta sportovců má nějaké rituály, měl jste vy nějaký? 

       Taky jsem měl, každý nějaké má, třeba že si v nějakém pořadí obouvá kopačky, připravuje chrániče. U mě to byly ale spíš drobnosti, třeba poplácání se po chráničích, ať dobře drží, nebo první sprint na hřišti. Nebylo to ale vyloženě tak, že kdybych něco zapomněl, byl bych z toho špatný. 

12. V poslední době se událo ve fotbale dost změn, například VAR, jak vy je vnímáte? Se kterou se úplně nedokážete srovnat a která byla naopak podle Vás krok správným směrem? 

       Já úplně VAR nemám rád.  Neříkám, že je to zbytečné, mělo by se to ale používat jen na některé situace. Dobrá je branková čára, kdy rozhodčím pípne na hodinkách, jestli ji balon přešel nebo ne.  

       Nelíbí se mně, jak VAR posuzuje offside. Stejně o toho počítače sedí lidi a posuzují, kdy přesně je ten moment přihrávky, jestli je to dotyk kopačky s míčem, nebo až se míč “opře” o kopačku… já jsem pro jednodušší pravidlo. Jsou tam pomezní rozhodčí, kteří jsou ale téměř zbyteční, protože jsou alibisté – praporek stejně nezvednou, protože čekají na VAR, a pak rozhodne centimetr podle toho, kdo měl větší kopačku, o tom, jestli byl offside nebo ne. Pro mě bylo lepší pravidlo, kdy bylo řečeno, že jestliže je offside minimální, ať takovou situaci rozhodčí nechají, bude aspoň padat víc gólů. Přijde mě to logické, jednou tam budete o prsa dřív vy, příště soupeř, a během sezóny se to vyrovná. Dneska dá útočník gól, raduje se, tribuny taky, pak VAR zkoumá osm minut danou situaci, to je pro mě nesmyslný čas, pak to rozhodčí zruší …. emoce k fotbalu patří a my se o ně ochuzujeme. Dneska raději počkáme, až co uvidí rozhodčí u videa, a pak se možná budeme radovat. Pokud je někdo v jasném offsidu, tak ten pomezní to musí vidět, pokud je to hraniční situace, nevidí to, tak bych to nechal být a buď gól padne nebo ne. Výklad pravidel se komplikuje, například i u hraní rukou, je to na škodu fotbalu. Nevím, proč by nemohlo zůstat, že se hraniční situace pouští ve prospěch útočícího týmu. Pokud rozhodčí u monitoru neumí rozhodnout situaci do dvaceti vteřin, tak to pro mě znamená, že to tam je blbě vidět, je to těžký určit. A když je to těžké určit, tak tu hru nechám volně plynout.  

13. Jak vypadá váš běžný den dnes? 

Já mám spoustu jiných věcí, ale o fotbal se zajímám hodně, nadále mám licenci FIFA fotbalového agenta, takže pokud to okolnosti dovolí, tak něco v tom smyslu dělám, ale není to moje hlavní věc, kterou bych dělal denně. Umožňuje mi to být v kontaktu se známými v cizině, což je taky dobrý. Zajímám se o víno, podílím se na dovozu zahraničních vín do České republiky, to je takový můj koníček. Fotbal samozřejmě stále sleduji. 

Autor: Jakub Dušek

Korekce: Jakub Dušek, Lukáš Vadlejch

Zdroj fotografii: Soukromý archiv Václava Němečka