Rozhovor s hudebníkem Tomášem Kočkem

Led 17, 2024

Kdy jste si poprvé uvědomil, že se chcete živit hudbou?
Mnoooo, to už je dávno! V sedmé, osmé třídě na základce?

Věděl jste už od začátku, že Vás lidová hudba bude v tvorbě tolik ovlivňovat, že to je směr, kterým se chcete vydat?
To jsem opravdu nevěděl. Pro mě bylo iniciační setkání s poezií moravského básníka L. Nezdařila. Ta mě nasměrovala.

Jak velký vliv na Vaše rozhodnutí živit se hudbou mělo prostředí, ze kterého pocházíte?
Odvažuju se říct, že žádný. U nás doma se sice zpívalo, ale nikdo se tím neživil. Jen děda, když ještě žil na Slovensku, hrával v cimbálce kontry. Nějaké peníze z toho tenkrát jistě byly, ale vzhledem k tomu, že odešel s rodinou za prací na Ostravsko, asi zas tak moc ne…

Kdo Vás v začátcích nejvíc podporoval?
V začátcích? Jednoznačně moje mamka.

Jaký je Váš největší pracovní úspěch?
Stavba kamenné zdi na chalupě! To je nádherná práce! Třírozměrné puzzle! Ale Vy se asi ptáte na kumšt. A chcete abych bilancoval… No, máme s kapelou dva Anděly, jako producent jsem získal aj Anděla v kategorii Hard & Heavy… Dělal jsem muziku k fajným divadelním představením, fajná divadelní představení jsem aj režíroval… No, největší pracovní úspěch je, když se povede koncert a roztočí se energie mezi námi a obecenstvem!

Kam jste se svou hudbou podíval nejdál? Ovlivnila Vás některá z cest do ciziny?
Nejdál… Se musím kuknout do mapy… Aha… Asi do Ruska. Moskva, Kaluga, Petrohrad… Konkrétně díky cestě do Petrohradu vznikla píseň Na vrch Lopeníka.

Máte na svém kontě i pár divadelních roli, jak jste se dostal na prkna, která znamenají svět?
Úplně nejdříve na základce. Školní divadelní soubor hledal do jedné role kluka, co se nebojí stát na jevišti a já tehdy vyhrál nějakou pěveckou soutěž, tož mě draftovali.

Na kterou svou roli nebo představení vzpomínáte nejraději?
Určitě vzpomenu Jesus Christ Superstar v pražském divadle Spirála. Skvělá muzika! Taky West Side Story! Tam jsem si skvěle zatančil! No a taky moje absolventská Legenda v brněnském Městském divadle. Tam jsem si zahrál na kytaru, zahrál roli prince… Jo, fajne to bylo!

Co Vás v nejbližší době čeká, na co se těšíte, ať už v soukromém nebo pracovním životě?
Nejblíže máme společný projekt s taneční sekcí VUS Ondráš. Už jsme si to vyzkoušeli ve dvou číslech v Monte Negro a čas nazrál abychom se do toho obuli pořádně a udělali tanečně hudební suitu o zbojnících!