1. Bylo hned z Vašich prvních krůčků jasné, že se budete věnovat šermu, nebo geny převládly až v pozdějším věku? 

Od malička jsem byl veden k pohybu, záměrně neříkám sportu, takže výlety za jakéhokoliv počasí, hry venku a všemožné aktivity. V 6ti letech jsem začal s fotbalem, skončil jsem s ním kolem 9ti let. Pak jsem zkoušel plavání a začal také se šermem. Kolem 12ti let jsem hrál asi 3 roky softball. Kolem 15ti let jsem se rozhodl, že se chci věnovat více šermu a utlumil ostatní sporty. Nebyl jsem typ, co hned první turnaj vyhrál, naopak jsem byl poslední, ale to mě právě motivovalo se zlepšovat a trénovat více. No a poté to šlo lépe a lépe. Určitě nějaké geny a hlavně podpora od rodičů byla. Ale nikdy mne nenutili do šermu, byla to moje volba, akorát naši připravovali super podmínky, abych mohl sportovat.  

2. Čím Vás šerm dostal, uchvátil, vtáhnul? 

Šermu se říkají fyzické šachy. Šerm je dynamický, elegantní, rychlý, inteligentní sport. Trénink se skládá z mnoha částí a není to vůbec stereotypní. Až do konce své dlouhé kariery jsem se toho spoustu učil a mnoho zdokonaloval. Je to sport, který musí jedinec dělat mnoho let, aby se prosadil. Uchvátilo mne také prostředí, které je fajn, spoustu kamarádů napříč kluby i později napříč celým světem.  

3. Jaký byl Váš první turnaj nebo Vaše první soutěž v šermu? Jak na tento moment vzpomínáte? A jaké Vás v ten čas doprovázely pocity? 

Už jsem na to narazil, můj první turnaj žáků v Písku, byl jsem poslední na dalším myslím také, ale motivovalo mě to, abych se zlepšoval, a vzpomínám na to rád. Pamatuji si první radu trenéra, který říkal: „jdi blíž, tohle není střelná zbraň“. Když se mi nedařilo, byl jsem naštvaný, jako malý jsem i občas brečel, ale vzpomínám na to rád, protože jsem každou prohru prožil a použil zkušenosti do dalších zápasů, které se později podařilo více vyhrávat. Vždycky jsem si stanovil malé cíle, které byly dosažitelné, a postupně jsem je posouval a vždy se radoval, když jsem si cíl splnil. Kdybych si dal jako malý za cíl, že chci medaili z olympijských her, už bych dávno určitě skončil. Postupné cíle mne bavily a rád jsem se radoval, když se povedlo cokoliv a nebylo to vítězství.  

Foto: Barbora Reichová

4. Trénují šermíři v začátcích se všemi zbraněmi, nebo se už v mládí specializují jen na jednu? 

Nyní se už mnoho let specializují pouze na tu svoji, já když začínal v roce 1991, bylo běžné začínat s fleretem, byl lehčí a pak třeba přecházet na kord. Ale já jsem začal už rovnou s kordem a to mi zůstalo.  

5. Jaký je Váš typický tréninkový den? Je nějaká část roku, ve které obvykle probíhá více turnajů, a část, kdy máte spíše volno? 

Tréninkový týden je pestrý, u každého vypadá trochu jinak, ale v největším zápřahu to vypadalo asi takto – 3 x týdně volný šerm (sparingový trénink) 2 hodiny, 2x týdně kondiční příprava 1 hodina, 3-4x týdně osobní trénink šermu s trenérem 30min, poté regenerace a masáže dle potřeby. Vycházelo to tak na 2-3 fáze denně a poté víkendy na turnajích.  

Náš sport je zimní sport, který kopíruje školní rok. Začínáme v září, kdy je příprava, první svěťáky začnou v listopadu a pak to jede až do června, kdy je mistrovství ČR, pak Mistrovství Evropy a v červenci je vrchol sezony Mistrovství světa nebo olympiáda. V olympijských rocích není mistrovství světa. Srpen je pro nás měsíc, kdy máme volno.  

6. Liší se jídelníček šermířů od ostatních sportovců? Vy sám něco speciálně vynecháváte nebo zařazujete? 

Je to individuální záležitost, nemáme ideální somatotyp, takže nelze říci, jak by měl vypadat ideální šermíř. Někdo je hodně silový, někdo dynamický a samá šlacha jako já J , samozřejmě je ale jídelníček důležitý. Měl jsem během aktivní kariery mnoho výživových poradců a to zásadní je, že je důležité pravidelně jíst a jíst pestře, tj. neopakovat často stejná jídla, ale zařazovat různá jídla. Mám alergii na ryby, tak to musím dohánět třeba jinak. Je to individuální záležitost, ale je doopravdy velice důležité znát své tělo a pomoci mu kvalitní a pravidelnou stravou.  

Foto: Barbora Reichová

7. Existují nějaké vhodné doplňkové sporty k šermu? Jsou aktivity, které si naopak zakazujete? 

Myslím, že jakýkoliv sport se hodí k šermu. Kdysi před sto lety se k šermu dělal například tenis. Teď bych řekl, že dobrým doplňkovým sportem může být badminton nebo box. Naštěstí nám nezakazují žádné sporty, já jsem milovník zimy a jsem, když to jde, někde v přírodě na splitboardu (snowboard usnadňující jízdu hlubokým sněhem – pozn. redakce) nebo snowboardu, to je u některých profi sportovců absolutně nemyslitelné.  

8. Jak velký vliv má šerm na “normální” život šermíře? 

Profesionální sport je vždy náročný, pokud má člověk vlastní rodinu, musí se dobře organizovat a plánovat. Ale nemám rád, když profisportovci říkají, že museli kvůli sportu toho hodně obětovat. Myslím si, že když je člověk kreativní, má vizi, má plán, tak může vše skloubit, aby sport byl životní styl, ale nebyl otrokem sportu. Myslím, že se mi vždy dařilo vše dobře skloubit s mými zájmy i mimo sport, jako je rodina, hory, kapela, cestování.  

9. Pro spoustu sportovních příznivců byl Váš bronzový turnaj v Paříži jedním z největších zážitků z olympiády, jak jste vnímal Vy celý tento den? 

To by bylo doopravdy asi na delší povídání. Já jsem poslední dva roky směřoval k tomu, že pokud se podaří kvalifikovat na olympiádu, bude to můj poslední závod, ale pokud bychom se nekvalifikovali, tak bych stejně končil. Ale takto to pro mne bylo doopravdy emociálně něco výjimečného, rozloučit se s medailí pod olympijskými kruhy. Mnoha sportovcům se toto nepodaří. Jinak my jsme s klukama věděli, že na to máme, a mnoholetá příprava k tomuto směřovala. Že s námi moc lidí nepočítalo na medaili, nám dodávalo klid, ale všichni jsme byli v top formě a šli jsme za hranici technických, fyzických i psychických sil. Byli jsme skvělá parta kamarádů, to je to, co rozhodlo, věřili jsme jeden druhému a v tom jsme byli v hale nejlepší a to rozhodlo. Byli jsme na skvělé vlně a samozřejmě před bronzovým zápasem jsem věděli, že porazit Francouze doma, potom co jsme s nimi v sezoně 5x prohráli, nebude vůbec jednoduché, ale měli jsme taktiku držet krok a překvapit. A to se povedlo. Bude to vždy jeden z mých, musím říci mnoha, TOP šermířských zážitků. Těší mne, že kvůli nám se stal alespoň na chvíli skoro z každého Čecha šermíř. Podpora v ČR byla skvělá.  

Foto: Barbora Reichová

10. Máte nějaké rituály, bez kterých se neobejde žádný turnaj? 

Na rituály si nepotrpím, ale mám rád pořádek, připravenost a to mne uklidňuje, tak možná rituál je to, že si den před turnajem překontroluji veškerou výbavu, připravím komínek s věcmi, co si obléknu, ráno v závodní den si dám chleba s máslem a marmeládou. To bych si normálně nedal, ale v závodní den to na mě funguje skvěle tím, že toto je na každé snídani.  

11. Co rád děláte ve volném čase, jak relaxujete? 

Rád chodím po horách v létě i zimě, v zimě jsem na splitboardu nebo ve freeridu na snowboardu. Mám s kamarády punkrockovou kapelu, která je mým super filtrem, hraji na bicí, tak je to také trénink, který se hodí do šermu, cvičím koncentraci, rytmus a zapomenu na spoustu věcí během hraní, což je právě ten super filtr. Relaxuji s mojí 6ti letou dcerou, která má ráda sport, tak jsme na kole nebo na lyžích, když to jde. Rodina je velký relax a nyní máme na společné chvíle více času.  

12. Máte nějaký svůj sportovní nebo životní sen, metu? 

Hodně snů a cílů jsem si splnil, teď aktuálně mám sen udělat řidičák na autobus a koupit autobus, abych mohl vozit děti za sportovci do jejich prostředí a samozřejmě i jezdit s kamarády a jejich rodinami na výlety. To je teď takový projekt na dalších pár let počítám. Mám ještě další, ale ty si zatím nechám pro sebe.  

Profilové foto: Barbora Reichová

Autor: Jakub Dušek, Viktorie Skalická

Korekce: Jakub Dušek, Lukáš Vadlejch