Jak začal Váš zájem o práva? 
Studovat práva mě lákalo už na základní škole. Těžce jsem nesl jakoukoliv nespravedlnost a lákalo mě, že bych mohl být tím, kdo pomáhá spravedlnosti zvítězit.   

Jaký je Váš největší soudní případ?
Snažím se, abych všem případům věnoval maximální pozornost, i když se mohou zdát být malé. Za většinou z nich je konkrétní lidský příběh a pro daného člověka je nejdůležitějším případem právě ten jeho. Pokud jde o mé nejznámější případy, pak mezi ně asi patří několik rozsudků, kterými jsme rušili některá mimořádná opatření týkající se pandemie covidu, protože ta se dotýkala všech lidí v Česku. Jedním z dalších známých případů byl také přepočet volebních výsledků v roce 2017, kdy jsme rozhodli o tom, že byl poslancem zvolen někdo jiný, než kdo byl původně vyhlášen. Z nedávné doby jste možná také zaznamenali to, že náš soud do posledních prezidentských voleb jednoho kandidáta přidal a jinou kandidátku naopak vyřadil. I na těchto rozhodnutích jsem se podílel.  

Poznal jste prezidenta Petra Pavla nebo Miloše Zemana osobně?
S oběma prezidenty jsem se sice setkal, ale pouze krátce při formálních příležitostech. Mnohem lépe jsem se znal s prvním českým prezidentem Václavem Havlem. Pracoval jsem jako právník v Kanceláři prezidenta republiky několik let, v době, kdy byl prezidentem právě on. Připravoval jsem mu podklady pro některá jeho rozhodnutí. Radil jsem mu v některých právních otázkách později i v době, kdy již prezidentem nebyl.  

Jaký je nejčastější případ u soudu?
Pracuji u Nejvyššího správního soudu, který je nejvyšším soudem pro oblast správního práva. Neřešíme tedy případy, kde byl spáchán trestný čin, ani civilní spory (například o zaplacení dluhu nebo sousedské spory), které jsou častější a končí u Nejvyššího soudu. Ve správním soudnictví se řeší spory mezi jednotlivci a úřady. Například tedy když bys nesouhlasil s tím, že jsi dostal pokutu nebo že by ti stavební úřad nechtěl povolit stavět. Řešíme ale také třeba spory o přijetí na střední nebo vysokou školu nebo o školní stravování, nebo již shora zmíněné spory týkající se voleb. Ve správním soudnictví se pak lidé velmi často soudí o nesprávné vyměření daní a také o právo cizinců pobývat v České republice. 

Jak jste se stal hlavou střediska Karla Šimka?
Od svých 14-ti let jsem byl ve skautu. O moc dříve jsem do něj vstoupit nemohl kvůli komunistickému režimu, který skaut zakázal. Velmi mě to ve skautském oddíle bavilo, a tak jsem postupně začal vést družinu a později oddíl. Předchozí vedoucí střediska si myslel, že by bylo dobře, kdyby ho vystřídal někdo mladší, a tak mě oslovil, jestli bych to po něm převzal. Středisko jsem od té doby vedl několikrát, ale v mezidobí mě několik dalších lidí vystřídalo. 

Jaký je Váš nejoblíbenější oddíl?
Samozřejmě můj domovský 😊 Tedy 18. smečka vlčat Stopa Hradec Králové. Na středisku máme ale spoustu dalších výborných oddílů, které mám rád, včetně tvé Jedničky.  Moc jsem si užil i to, když jsem byl na nějakou dobu členem 7. oddílu vodních skautů Štiky. Ten ale od letošního roku patří pod nově vzniklé vodácké skautské středisko v Hradci Králové, které se jmenuje Přístav Soutok. 

Na jaké největší skautské akci jste byl? 
Byl jsem na dvou světových skautských jamboreech, konkrétně v Chile a v Thajsku. Na obou se sešlo okolo 30 tisíc skautů skoro ze všech zemí světa.   

Měl jste i jiné práce než soudce a řízení střediska Karla Šimka? 
Vedoucí skautského střediska je dobrovolník, takže ji dělá zadarmo ve svém volném čase. Takže to moje práce není. Pokud jde o práci, tak jak už jsem zmiňoval, začínal jsem jako právník v prezidentské kanceláři. Pak jsem dělal vojenského právníka v rámci tehdy povinné základní vojenské služby. Po jejím skončení jsem necelých 10 let dělal nejdříve advokátního koncipienta a pak advokáta v Hradci Králové. Posledních 10 let soudím na Nejvyšším správním soudu v Brně. Vedle toho jsem byl ještě několik let v aktivních zálohách Armády ČR. Dobrovolnicky jsem dělal i některé další funkce ve skautu, ale třeba i v hradeckém plaveckém klubu.  

Můžete nám říct něco o své rodině?  
S manželkou máme 3 děti. Nejstaršímu synovi je 17 let a pak máme dvě holky, kterým je 15 a 8. Syna baví hlavně posilování a larpové tábory. Obě holky jsou ve skautu, ale baví je i jiné věci, hlavně malování.  

Chtěl byste něco sdělit naším čtenářům?
Věřte, že se vám vaše dětské sny mohou splnit, když se o to budete snažit. Když jsem si na základní škole představoval, že bych jednou mohl být soudcem, považoval jsem to spíše za sen. Věděl jsem, že to není vůbec jednoduché. Tento sen se mi ale vyplnil, i když mně to někdy stálo hodně úsilí. Věřím, že se mnohé sny vyplní i vám a držím vám v tom palce. 

Autor: Jan Karafiát
Korektury: Leontýna Ficencová, Viktorie Skalická
Konečné úpravy: Kristýna Kadlecová