Vybavil byste si nějakou vzpomínku na svá školní léta? 

Často si vzpomenu na různé úsměvné momenty. Na svou první poznámku asi ve třetí třídě, kterou jsem dostal za to, že jsem měl záchvat smíchu a nemohl jsem přestat, anebo když jsem se dal na další dobrovolný předmět německý jazyk, a tak mě to nebavilo, že jsem se musel pašovat do školy pod okny a tak dále.

Chodil jste na naši základní školu rád? Proč ano/ne? 

Myslím si, že v tomto věku a období nechodí rád do školy skoro nikdo, ale abych řekl pravdu, tato škola měla a má úžasné zázemí, a to ve všech směrech a výborné učitele. Celou tu dobu to bylo přátelské prostředí. Měl jsem své kamarády a s těmi jsme táhli partu, se kterou to šlo. 

Jaký byl Váš oblíbený a neoblíbený předmět? 

Mezi oblíbené předměty patřila čeština a přírodověda, naopak to byla matematika a fyzika, kterou jsem nikdy rád neměl.  

Měl jste nějakého oblíbeného spolužáka nebo učitele? 

Mezi spolužáky tak to byl Jakub Janeba, se kterým jsme měli podobné smýšlení a David Jánský. Stávali jsme na chodbě v prvním patře o přestávkách opřeni o radiátor a pozorovali dění, a tak nějak jsme byli v takové své bublině. Co se týče učitelů, tak jsem měl oblíbenou paní učitelku Federselovou, Franckovou, Bartoníčkovou a pana učitele Jirana. 

Jaký jste měl největší průšvih? 

Abych řekl pravdu, vlastně ani nevím. Nikdy jsem nevyčníval z davu a nedělal průsery. Byl jsem už od té doby zakousnutý do své hudby a snů, že mě ostatní věci moc nezajímaly. Dokonce jsem se bál je dát i najevo, aby se mi někdo neposmíval, což teď vidím jako chybu, a když přednáším na školách o nemoci AIDS, tak se snažím žákům dodat motivaci, aby se nebáli jít za svým snem a hlavně se za to nikdo nestyděl. 

Byl jste se někdy na naší základní škole podívat? Pokud ano, překvapilo Vás něco? 

Je to už delší dobu, co jsem zavítal a je pravdou, že se obměnilo pár učitelů. Přeci jen už to bude 15 let, co jsme ze základky pryč. Spíše než překvapilo, tak mile ujistilo v tom, že je ta škola progresivní, dobře vybavená a má dobré zázemí. 

Co děláte teď, co Vás živí? 

Živím se jako zpěvák a eventový producent a občas se mihnu ve vedlejší roli v nějakém filmu, ale herec nejsem, ani se za něj nepovažuji. 
Sedm let jsem byl také manažerem tajemníka Freddie Mercuryho, pana Petera Freestona, ale jak to v životě bývá, je na čase se posunout dál, a tak naše profesní spolupráce po dlouhé době končí. Věnuji se již více svým projektům, vlastní tvorbě a snažím se svou práci uplatnit více v zahraničí. 

Co Vás v současné době baví a naplňuje? 

Ať to může znít zvláštně, je to má práce. Svou prací žiji a již si to neumím ani jinak představit. Pojí se s tím mnoho cestování, poznávání nových lidí a hlavně možnost neustále rozšiřovat své znalosti a možnosti. Dále miluji vaření, kde si vždy odpočinu hlavu a zároveň i tak mohu být kreativní, sportuji a pobývám v přírodě a když sem tam najdu volnou chvilku, tak se pustím do výroby dřevěných stolků z pařezů. 

Dal byste nějakou radu našim žákům? 

Je velice těžké dávat rady. V konečném důsledku si každý musí sám přijít na to, co mu nejvíce vyhovuje a jak se lidově říká – “natlouct si nos“. Ze své zkušenosti jen mohu říci, že v životě není nic zadarmo a pokud člověk něco chce, vždy toho jde dosáhnout. Jen je třeba vyjít z té komfortní zóny a čelit mnohdy nepříjemným věcem, a to si myslím, že platí pro všechno. Pevně ale věřím, že všechno na světě stojí za to, když si můžete plnit své sny, ať už jsou jakékoli. Když se pak ohlédnete zpětně, že jste na něčem pracovali dlouho a neměli jste vidinu výsledku, nakonec se to povedlo, tak je to ten nejúžasnější pocit a v tu chvíli můžete jít zase o kousek dál a výše. Řídím se jednoduchým heslem: Život je velice krátký na to, abychom ztráceli jedinou minutu, a proto dělám vše proto, abych za sebou něco zanechal. 

Co Vás v nejbližší době čeká? 

Pracuji na druhém albu, které ponese název “Emotions“. Veřejně nesdílím svůj soukromý život, ale občas je potřeba to “vykřičet“ do světa, jen ne napřímo. A tak jsem se rozhodl, že přetavím své osobní pocity, myšlenky z různých situací do nového alba. Dále jsme vytvořili projekt Mr. Bowie – The Reality Show. Jedná se o jedinou koncertní tribute show ve střední Evropě na počest života Davida Bowieho a první koncert máme v italském městečku Sacile a to 17. listopadu. Dále jsem obdržel svou první roli v připravovaném filmu Ležáky v režii Tomáše Magnuska, kde mám hrát toho největšího záporáka. Jak jsem již uvedl – nejsem herec, ale těším se na novou výzvu a možnost se naučit něco nového. 

Jaký je Váš největší profesní úspěch?  

Za největší profesní úspěch beru přednáškový projekt Titanic Freddie Aids (TFA Project). Jedná se o přednášku, která varuje žáky o přítomnosti viru HIV, nemoci AIDS, a to na příkladu posledních 4 let života Freddie Mercuryho, kdy pan Freestone vypráví svůj osobní příběh. Za tento projekt jsem obdržel univerzitní uznání za celosvětový boj proti AIDS od mexické univerzity. 
 
Dále je to album “Another Step In Time“, které jsme letos pokřtili ve švýcarském Montreux. Kmotry alba byl blízký přítel a osobní manažer americké zpěvačky Shanii Twain, a právě Peter Freestone, který k albu napsal texty o tom, jak se Freddie cítil v různých životních situacích. 

Poslední věc, jakožto kamenný fanoušek Freddieho, jsem se objevil jako jediný Čech v oskarovém snímku Bohemian Rhapsody. Tím jsem mohl své sny jakožto fanoušek uzavřít a mám úžasné vzpomínky.  
 
 

Děkuji za rozhovor a přeji především žákům jen to nejlepší a správné rozhodování v životě a čtenářům příjemný den. 

Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně štěstí a úspěchů!

Autor: Viktorie Skalická
Korektury: Kristýna Kadlecová