Jmenuji se Marek Rous a je mi 26 let. Jsem absolventem ZŠ Třebechovice, poté gymnázia J.K. Tyla s předpokladem nástupu na vysokou školu, ale nakonec se zcela odlišnou studijní a pracovní cestou.  

Chodil jste na naši základní školu rád? Proč ano/ne?  
Byla to škola, na kterou jsem chodil moc rád, na rozdíl od střední školy. Základem byla především dobrá třída a štěstí na třídní učitelé, a i učitelé hlavních předmětů. Měl jsem to kousek z domu, žádné dojíždění, takže spousta volného času po škole, zároveň i díky kratšímu rozvrhu než na střední škole.  

Jaký byl Váš oblíbený a neoblíbený předmět?  
Oblíbeným předmětem byl rozhodně tělocvik a matematika, které oba mají přesah do mých povolání. Dále i přírodopis, ale záleželo, co se zrovna bralo. Mezi neoblíbené, dokonce se troufám říct „nenáviděné“, patřila výtvarka. Od konce základky jsem naštěstí už nikdy nemusel nic malovat. 

Měl jste nějakého oblíbeného spolužáka nebo učitele?  
Mým největším a zároveň jediným parťákem od třetí třídy až do konce základky byla Áďa Bahníková. S ní jsem zažil nejvíc srandy, průšvihů, a i studijních úspěchů či neúspěchů. Z učitelů to byla paní učitelka Chlíbková, která byla naší třídní na druhém stupni. Poté pan učitel Dušek a paní učitelka Pechová, kteří jsou oba jak skvělí učitelé, tak i pohodáři.  

Jaký jste měl největší průšvih?  
Průšvihů byla spousta, jelikož jsem byl vždy aktivní člověk, který se nerad nudí a rád něco vymýšlí. Nikdy to nebyla ale žádná vážná věc. Na jeden si často vzpomenu, protože to jsem se cítil hrozně trapně a to, když mě pan učitel Dušek chytil při testu. Psali jsme test na výpočet průměrné rychlosti – téma, které mě hrozně bavilo a dokázal jsem to v praxi počítat ještě dřív, než jsme to brali, ale v testu jsem si nemohl vybavit vzoreček a měl úplné okno. To jsem pak už mockrát nezažil. Byl jsem z toho zoufalý, tak jsem poprosil zmiňovanou Áďu, ať mi ten příklad napíše a ona mi ho podala. A ten moment, kdy ke mně pan učitel přišel a zjistil to, nebyl dobrý. O to víc, že jsem ho bral lidsky i profesně.  
Další průšvih/průšvihy, na které ale rád vzpomínám, byly pozdní příchody. Bral jsem to, ale spíš jako zábavu, když na mě třídní učitelka často čekala, zda přijdu pozdě a odchytne mě u dveří nebo ne. Občas jsem proto při pozdním příchodu šel jiným vchodem, nebo obcházel přes jiná patra a tvrdil, že už ve škole dobu jsem.  

Byl jste se někdy na naší základní škole podívat? Pokud ano, překvapilo Vás něco?  
Ano, byl. Překvapili mě jen průběžné rekonstrukce některých částí a velká obměna učitelského sboru.  

Co děláte teď, co Vás živí?  
Již pár let jsem pokerový profesionál a dříve jsem to měl více v kombinaci s tenisovým trenérem. S pokerem jsem začal na konci střední školy a nějakou dobu trvalo, než jsem se tím dokázal uživit, tudíž jsem dělal na plný úvazek tenisového trenéra, což mě strašně bavilo. Nyní už poker vyplňuje většinu mého pracovního týdne. Poker hraju více online, kdy na počítači mohu hrát mnoho turnajů zároveň. Jednou za čas vyjíždím na nějaký festival živých turnajů, ať už v ČR nebo v zahraničí. Nyní zároveň i učím poker, kdy si mě lidi najmou jako trenéra. S některými mám jen nárazově nějakou hodinu a s pár lidmi spolupracuji dlouhodobě. Tato spolupráce obsahuje všechny pokerové roviny, ať už je to technická či strategická stránka hry, psychologie, kondice, životospráva atd. 

Co Vám nynější profese dala a vzala?  
Nad tímto neustále žasnu, co všechno mi poker a věci spojené s ním, přinesl dobrého. Největším přínosem je asi nadhled a úhel pohledu na věci z hlediska pravděpodobnosti a dlouhodobosti. Abych to malinko vysvětlil: Často v mnoha odvětvích vidím, že lidi dělají dílčí věci správně, ale výsledek tomu neodpovídá a hned to chtějí vzdávat nebo nadávají (každý si můžete vybavit svoji situaci). Ale podstatné je to udělat správně a neřešit výsledek. V pokeru je tohle neustále, můžete zahrát nejlíp a stejně prohrajete a může se to často opakovat (budete dobu prohrávat), ale pokud děláte správná rozhodnutí, vždy budete v určitém časovém horizontu výdělečný hráč.  
Dalším obrovským přínosem je kritické myšlení. Dělám mnoho rozhodnutí, na které mám 2-3 vteřiny a jsou to důležitá rozhodnutí, kdy člověk hraje o peníze. Zároveň do toho nemůže tahat emoce, protože to musí být pouze rozhodnutí na základě nějaké analýzy či strategie. 
Dalším přínosem z jiné kategorie jsou určitě kamarádi, mám dobré kontakty na úspěšné lidi v mnoha různých odvětvích, možnost cestování, a především pracovní doba, o které si rozhoduji sám.  
Co mi moje profese vzala, tak asi jako jediné hodně času – ale ten bere každá věc, které se věnujeme, a já to rozhodně neberu, že mi to vzala, ale že ten čas tomu věnuji rád. 

Co Vás v současné době baví a naplňuje?  
Strašně rád sportuji a soutěžím. Hraju pravidelně tenis, badminton, ping pong a volejbal. S manželkou jsme začali hrát spolu před 5 lety beach volejbal a jezdíme i na turnaje. Jinak rádi cestujeme. Z pracovního hlediska mě nyní nejvíce naplňuje práce se svými „koňmi“ (profesně řečeno hráči, které člověk dlouhodobě učí a spolupracuje s nimi). Když vidím, jak se postupně učí a zlepšují a sami mají radost z obrovských pokroků.  
Jinak nevím, zda se to dá počítat za zálibu, ale miluju jídlo! Dobré jídlo a taky hodně jídla! 

Dal byste nějakou radu našim žákům?  
Asi jedinou. Ať se snaží dělat, co je baví a dělat to co nejlépe. Často je to těžké, například když svému okolí oznámíte, že místo vysoké školy budete hrát poker 😀.   

Co Vás v nejbližší době čeká?  
Tento rozhovor dělám z cesty do Las Vegas, kam jedu na měsíc hrát turnaje.  

Jaký je Váš největší profesní úspěch?  
Z tenisové kariéry to bude bronzová medaile z mistrovství republiky a také role sparingpartnera/trenéra jedné hráčce na Australian Open. 
Z pokerové kariéry výhra turnaje WSOPE (něco jako mistrovství Evropy). Tento titul získalo pouze 14 hráčů z České republiky, někteří ale již víckrát, což je samozřejmě jeden z mých dalších cílů. 

Děkujeme za rozhovor a ať se daří. 

Autor: Viktorie Skalická, Jakub Dušek
Korektury: Leontýna Ficencová
Konečné úpravy: Kristýna Kadlecová