Vybavila byste si nějakou vzpomínku na svá školní léta?
Na základku vzpomínám ráda, bylo to super. Nejvíc mám v paměti asi druhý stupeň studia, kdy jsme jako „silná“ děvčata hrály vybíjenou pod vedením paní Horákové… A vyhrály jsme všechny turnaje mezi školami.
Chodila jste na naši základní školu ráda?
Jasně, že chodila…. Třebechovice bylo fajn město (už tam 15 let nežiju a věřím, že toto malé město je pořád fajn) a do školy jsme vlastně chodily všechny děti, co jsme se znaly z ulice a ze sokola 😊 Mladí, starší a prostě jak parta jsme šli ráno společnou cestou.
Jaký byl Váš oblíbený a neoblíbený předmět?
Haha, no oblíbený samozřejmě matematika pod vedením pana učitele Provazníka. To je jasný. Neoblíbený… Tak trochu mě nebavil dějepis…
Měla jste nějakého oblíbeného spolužáka nebo učitele?
Samozřejmě každý učitel má svoje kouzlo, ale zmiňovaný pan učitel Provazník. Byl to náš třídní a patří u mě k oblíbeným. Spolužáky jsem brala jako partu, bez které by to nešlo 😊
Jaký jste měla největší průšvih?
Nejsem průserář, ale myslím, že nějaké drobnosti se vždycky najdou (nějaký tahák pod písemkou, hrozně upovídaná při hodině, takže věčně napomínaná😊).
Byla jste se někdy na naší základní škole podívat?
Podívat jsem se byla jednou… A to už je hooodně dlouho. Myslím, že to bylo někdy hned po dokončení základky. Každopádně to beru jako výzvu!! Udělat si čas a projít si chodby školy, pozdravit …
Co děláte teď, co Vás živí?
Teď jsem pořád mamina na rodičovské … Užívám si. A přes všechen sport, co jsem dělala (běžecké lyžování jako juniorská reprezentantka, později veslování – zde už reprezentant seniorských kategoriích s účastí na mistrovství světa a světových pohárech) jsem se usadila v Olomouci. Kde jsem si našla místo v kavárně a cukrárně a peču dorty, koláče, dezerty. 😊 Nikdy bych to do sebe neřekla, ale baví mě to. Takže i teď občas chodím vypomáhat a nějaké ty dobroty vyrábět.
Co Vám nynější profese dala a vzala?
Myslím, že sport mi dal do života velký nadhled pro malé problémy, píli a to, když něco chcete, musíte pro to makat! Kavárna mi určitě dala hodně cukru do života 😊 a lásku k práci. Zjistila jsem, že mě baví dělat lidem radost. Co si budeme, na zákusek má chuť většina z nás. Studovala jsem tělesnou výchovu a trenérství… Celý život jsem se pohybovala ve sportu. Trénovat někoho mi nedělá takovou radost jako tvořit rukama ty zákusky… Zároveň je to ale časově náročné. Cukrář musí být v 5h ráno připraven a pracovat. Takže mi to bere můj milovaný spánek.
Co Vás v současné době baví a naplňuje?
Pořád mě baví a naplňuje sport! Jelikož mě provází celý život, jak už profesionálně nebo jen pro radost. Takže počítání kilometrů jak v běhu, na kole či na lodi, zvedání činek (crossfit) mě nepřestane bavit asi nikdy…. Neustálé propočítávaní mezičasů a posouvaní výkonnostní hranice těla. 😊
Dala byste nějakou radu naším žákům?
Radu do života… Je těžký dát. Člověk si tu cestičku světem musí vyšlapat sám. Tím, že člověk bude dělat, co má rád, co ho baví. Tím nemůže nic zkazit!!!
Co Vás v nejbližší době čeká?
No v nejbližší době… Manžel se u profesionálního sportu pořád drží (samo sebou veslař)!!! Takže u nás je to pár měsíců cesty na olympiádu v Paříži!!!
Jaký je Váš největší profesní úspěch?
Myslím, že na profesní úspěch ještě čekám… Mám (máme) sen, mít nějakou vlastní malou kavárnu… A to je před námi ještě hodně práce, aby člověk uspěl. 😊
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.
Autor: Viktorie Skalická, Jakub Dušek
Korektury: Karolína Pavelková, Nela Pilgrová, Lucie Procházková
Konečné úpravy: Kristýna Kadlecová
0 komentáøù