Byl jste 12 let komorník Freddieho Mercuryho. Jaký byl jeho typický den?
Byly tři typy dnů. Turné, nahrávání ve studiu a volný čas. Když jsme byli na turné, první věc, co jsem udělal, bylo, že jsem objednal Freddiemu snídani přes pokojovou službu. Poté jsem ho v devět hodin probudil. Zatímco jedl, balil jsem jeho zavazadla a potom jsem zajistil, aby byl připraven přesně na čas. Jakmile jsme přijeli do dalšího hotelu, vybalil jsem a připravil ho na zvukovou zkoušku, hodinu před koncertem jsme byli v šatně a připravovali se na večer. Po koncertě byla večere s lidmi z nahrávací společnosti a před spaním se šlo do baru na pár drinků. Nahrávací den začínal stejně, probudil jsem Freddieho v devět hodin a donesl jsem mu snídani, poté odpočíval. Obvykle kolem 14. hodiny šel nahrávat do studia, někdy tam zůstal dvě nebo tři hodiny, záleželo na tom, jak kreativně se cítil. Jindy tam zůstával do dalšího rána! O volném dnu obvykle obědval s přáteli, nebo kontroloval předměty, které viděl v aukčním katalogu, po oběde vždy nakupoval ne však potraviny. Nakupoval krystaly, antický nábytek nebo umělecká díla. Po večeři se setkával s přáteli v baru. Do postele se dostal až brzy ráno.
Proč jste si vybral Českou republiku?
Z počátku jsem neměl v plánu se do České republiky přestěhovat. Prahu jsem si oblíbil při mé první návštěvě. Vrátil jsem se po 4 měsících, kdy firma hledala místo, kde bychom se mohli potkat. Po 10 dnech jsem se vrátil zpět do Londýna, protože mě informovali, že pro mě mají místo jinde. Jejich jednání však nebylo příliš seriózní, a tak jsem se s nimi pracovně rozešel. Hned jsem se vrátil zpět na letiště, koupil jsem si letenku do Prahy a začal hledat místo, kde budu bydlet.
V jakém roce jste se přestěhoval do České republiky?
Přistěhoval jsem se v dubnu roku 2001.
Jak se stalo, že jste se přestěhoval právě do Jeníkovic?
Přestěhovat se do Jeníkovic nebylo v plánu jako většina věcí v mém životě. Stalo se to tak, že jsem byl ve správný čas na správném místě. Žil jsem tři a půl roku v Praze, než jsem se přestěhoval do malé vesnice na jihozápadě blízko Nýrska. Tam jsem žil 10 let, pak se mi změnila pracovní náplň a víc jsem, pracoval v Česku než v Německu. Pak jsem přišel na to, že jsem měl více známých na východě státu. Tak jsem prodal svůj dům v Praze a našel ideální dům v Hořicích, když už jsem chtěl podepsat smlouvu, objevil se problém a musel jsem plány zrušit.
Jednou jsem byl u známých, vyprávěl jsem svůj příběh a někdo z přítomných věděl o domu na prodej v Jeníkovicích…koupil jsem ho!
Víme, že spolupracujete s Milanem Devinne. Jak jste se potkali a jaký máte vztah?
Byl jsem pozván do Týniště nad Orlicí do jejich místního divadla, abych povídal o natáčení filmu v Montreuxu ve Švýcarsku. Po mém vystoupení byl čas na otázky. V přední řadě seděl mladý pár, muž se ptal na většinu otázek. Po skončení vystoupení jsem si povídal v šatně s hudební skupinou, když mezitím se Milan Devinne ukázal ve dveřích, představil se a začal mluvit. Poté jsem se podíval na jeho facebook profil a byl jsem zaujat fotkou menšího studia v jeho pokoji. Byl to někdo naprosto zaujatý hudbou. Od té chvíle jsme se poznávali víc a víc a prakticky se stali rodinou. Část rodiny žije v Anglii a další v zahraničí, takže je proto dobré vědět, že mám „bratra“ na blízku.
Říká se, že máte rád kuřata. Chováte jen kuřata nebo i jiná zvířata?
Mám radši zvuk kuřat po ránu než zvuk aut, tramvají nebo lidí. Sice žádná kuřata nechovám, ale lidé, co bydlí ve vesnici a hodně mých sousedů, je mají. Mám 2 kočky a těm patřím.
Tak když máte kuřata tak rád, jste proti jezení kuřecího masa nebo vám to nevadí?
Jsem opravdový masožravec, mám rád skoro všechno maso. Ovšem je tu jedna věc, kterou si nedokážu představit, a to je sníst něco, co jsem viděl živé. To je také jeden z důvodů, proč nechovám kuřata. Sice by mi dávala vajíčka na dalších několik let, ale nedokázal bych z nich udělat polévku.
Děkujeme, Tereza Voltrová a Michaela Čudová.
0 komentáøù